Deset minut. Mám už jen deset minut… Bojím se pohnout. Bojím se i zvednout hlavu a podívat se. Nevím přesně, ale tuším to, kde jsem, ale cítím pod sebou podlahu. Vlhký kámen. Bojím se zjistit, jestli to, čím je kámen smočen, je voda nebo …krev. To, co jsem tady viděla, když se sem dostal malý proužek světla, nevyženu z hlavy do konce svého krátkého života.
Podlaha plná krvavých stop. Kousky kůže a masa na hácích, které mi visely jen metr nad hlavou… Nehty, válející se jen kousek ode dveří. Od TĚCH dveří… Byla jsem hloupá, bláhová a naivní. On byl okouzlující, galantní…Ten pohled mě kdysi přivedl do rozpaků jen se na mě podíval. Ten pohled, který je teď plný touhy po krvi… Když jsme se potkali po druhé, měla jsem na sobě šaty. Bílé, krátké šaty. Pochválil mi nohy. Že prý je mám hezké. Tolik se mu líbily… Teď už ne. Teď jsou obité, namodralé, rozervané a… ze 2\3 stažené z kůže…
Podlaha se třese. Ne… to je moje tělo. Už jen sedm minut. Tu bolest už necítím. Bolí to už dlouho. Moc dlouho na to, abych to vnímala. Stejně vím, že přijde další, nová a větší. Slyšela jsem to zpoza dveří. Nová dívka. Loučila se s ním. Takhle to bylo vždycky. I se mnou. I s ostatními. Myslely jsme, že se nemáme čeho bát. Věřily jsme. Šly jsme s ním k němu domů a kochaly se tím krásným domem. A každá z nás si říkala, cos e skrývá za těmi dveřmi pod schodištěm. Ze těmi dveřmi, o kterých nikdy nemluvil. Byly skoro stejné, jako všechny v tom domě, ale měly bohatší zdobení. To ovšem z druhé strany zanikalo. Většinu ornamentů, ze kterých se zdobení skládalo, bylo pryč. Na těch místech zůstala jen zaschlá krev a rýhy od nehtů. Jedny z nich, budou určitě mé. Budou už starší. Nevím jak dlouho tady jsem, ale je to určitě pár dnů. Rýhy budou z dob, kdy jsem ještě nehty měla. Teď je většina ztržená. Namísto nich jsou jen krvácející rány na prstech…
Dveře se zaklaply. Dívka odešla. Už jen tři minuty. Cítím tu touhu až sem. Možná si ještě POHRAJE, než to skončí. Jako na začátku. Tolik to bolelo. Ale teď už je to…běžné. Dělá to vždycky. Příjde, užije si a odnese si další trofej. Syším zvuky. Zvuky za dveřmi. Broušení ostří. Už to nebude trvat dlouho. Už jakobych slyšela ten dech. Moje tělo to už déle nevydrží. Myslím, že…
Dveře se otevírají. Už jen půl minuty. Ty oči se na mě tak dívají… Ostří nože se tak leskne. Pomalu se přibližuje….už zbývá tak málo času. Už jen pár kroků…5…4…3…2…1….