Jaké jsou rozkazy?"
"Hrad vystavený na útesu u moře. Šest mrtvých."
"Víme, kdo to udělal?"
"Ne. Víme jen, že je t pěkně daleko,a že se sami do hradu nedostanem."
"Tak proč tam máme jít, když se tam nedostanem?"
Erik mlčel. Vytáhl z kapsy složený papír a podal ho Darrenovi. Ten jej rozbalil a prohlédl si jej. Byla na něm vytištěná fotka a základní údaje o osobě. Na fotce byl mladím - mohl mít tak 19 max. 20 let - věk nebyl uveden. Nebyl o moc starší než Darren a Erik. Měl tmavé, hnědé vlasy a hnědé oči. Vypadal celkem sympaticky. Darren si papír v rychlosti prostudoval.
"To je super! Píšou tu, že se jmenuje William a že půjde s náma, ale o tom, kdo to je nebo odkud se vzal to nenapíšou!"
"Klid Darrene, ti nahoře mají určitě nějaký důvod, proč jej s námi vyslali."
"Hmmm… Radši mi řekni víc o tom místě. Co je na něm tak divného?"
Erik se podivil.
"No, kdyby tam bylo všechno v normálu a tohle byly jen obyčejné vraždy, poslali by tam policajty nebo někoho jiného, proč nás - lovce?"
"No…povídá se cosi o tom, že…tam straší," přiznal opatrně Erik.
Příští půlhodinu Erik strávil tím, že Darrena přesvědčoval o nepravdivosti legend, bájí a pověr. Nakonec Darren souhlasil, zítra se vydají na cestu…
Je 8 hodin ráno. Darren s Erikem čekají na louce za městem.
"Jak vlastně zjistíme, že se na nás nevykašlal? Nemáme na něj žádný kontakt. Jak vůbec ví, že budem tady? Klidně se na nás může vybodnout a říct, že nás nenašel nebo že jsme tu nebyli. Klidně by mohl…"
"Vždyť už jsem tady…" řekl najednou za Darrenem pobavený hlas. Ten se vyděsil o zmateně se otočil. Proti němu stála postava ze včerejší fotky. Představil se jako William a s oběma chlapci si potřásl rukou. Pak se vydali na cestu.
"Jak je to daleko?" zeptal se Erik, kterého očividně zajímalo víc než jen to, nakolik je William zvláštní. Ne jako Darrena, který se neustále na Willa díval a snažil se zjístit, co je na něm tak zvláštního.
Louku prošli celou a vešli do lesa několik mil za městem.
"Bylo by dobré se na noc utábořit," začal William.
"To nás zbytečně zdrží," odsekl Darren a chtěl v cestě pokračovat.
"To chceš jít lesem v noci?"
"A proč ne?!"
"William pochopil, že Darren bude tvrdý oříšek, proto nic neříkal, dostrkal ho blíž ke stromu, který stál kousek od nich, a poukázal na něj. Darrenovi na tom stromě nepřišlo nic divného - prostě strom.
"Všimni si té barvy."
Darren se podíval pozorněji. Stromy byly rudé. Byly zbarveny do ruda.
Nechápavě se na Williama podíval.
"Blížíme se k hradu. Tady se les začíná…měnit…. Z půdy se do stromů vsákla krev - nakažená krev. Z dob, kdy tady zuřila válka mezi upíry a vlkodlaky. Stromy se krví nakazily - některé se změnily. V noci může být les hodně nebezpečný."
A jen co tohle dořekl, strom se rozmáchl větví a kdyby William s Darrenem neuskočili, smetl by je. Darren se trochu polekaně na strom podíval a pak trochu nepřítomně řekl, že se tu utáboří. William se pousmál. Pomohl Erikovi a Darrenovi rozdělat oheň a postavit tábor. Poté si všichni sedli k ohni, aby se ohřáli.
"Wille? Co ty si vlastně zač? Viděli jsme tvoji složku - teda spíš papír- se stručnými informacemi. Jen jméno a STRUČNÝ popis síly,"" zeptal se zvědavě Darren.
"STRUČNÝ?" zeptal se zvědavě.
"Bude užitečný" - to je vše, co tam bylo."
William sklonil hlavu a trochu se pousmál.
"Tak to asi zanemá….že budu užitečný," zasmál se.
"Ale no tak," naléhal Darren. "řekni nám o sobě něco - víme jen, jak se jmenuješ. Víc nic. Řekni, proč tě poslali s náma?"
William se zamyslel. Přemýšlel, co by měl říct.
"Poslali mě s vámi, protože… já už na tom hradě byl."
Teď šokoval i Erika, který ty dva poslouchal jen na půl, spíš jen proto, aby se pobavil u toho, co Darren zase vymyslí.
"Jak to myslíš, že si tam byl?!"
Teď se Williamům pohled změnila na nepřípustný a trochu tajemný - neodpověděl. Darren by se ho dál vyptával, ale Erik ten pohled znal a byl natolik moudrý, aby Darrena zastavil. Chvíli se mlčelo, ale pak se kluci zase rozpovídali. Bavili se dlouho do noci. Vypadá to, že se z nich stávají přátelé…
Ráno tábor sbalili a opět se vydali na cestu. Když prošli lesem, začal se před nimi v mlze útes a na něm hrad. Nebyl už tak daleko. Mohly by tam být k večeru. Erik s Darrenem se pousmály a chystali se vyrazit. Pak si Darren všiml, že William se na hrad dívá. Upřeně. A skoro nevnímá okolí.
"Co je ti? Tváříš se jak boží umučení."
William se rozpomněl na realitu a vykročil po stezce, které vedla k hradu. Když byli asi v 1\2 William ze stezky odbočil a šel směrem ke skalám.
"Počkej kam…?!"
"Myslíš, že nás vpustí hlavními dveřmi?" zeptal se ironicky.
Darren pochopil, že tohle je víc, než pravda, a zařadil se za Williama a Erika. Stezka podél skalisek byla asi metr široká. Pod nimi bylo jen moře a strmý svah.
"Willieme? Seš si jistej, že…?" zeptal se rozpačitě Erik a snažil se nekoukat dolů.
William se pousmál a dál je vedl kolem skal. Po pár metrech dorazili ke skále, která jim bránila v cestě - tady cesta končí.
Darren s Erikem to už chtěli vzdát, ale William je zadržel. Sundal si prsten, který měl na ruce, oprášil určité místo na stěně, a prsten vložil do skály. Ta se zatřásla a pak začal kámen ustupovat. Teď to Darren s Erikem viděli jasně - byla to jeskyně. William si prsten ze skály zase vzal, podíval se na něj, a pak se pousmál. Pohlédl směrem do jeskyně, mávnul na kluky a vykročil. Jeskyně byla dlouhá a tmavá, ale William to tu dobře znal. Věděl, že každých 10 metrů je na stěně připevněná pochodeň. Poprvé za cestu použil svou moc a pochodně zapálil. Rozsvítili se všechny najednou. Darren hned začal zmatkovat, že tu straší, protože ani on, ani Erik, nevěděli o Williamově moci a původu vůbec nic. Wili´´lliam se jen zasmál a řekl mu, že mu jeho práce, lovce démonů, leze na mozek. S trucovitým pohledem a hromadou keců se utišil a vydal se na cestu, teď už plně osvětlenou, jeskyní. Jeskyně byla o hodně delší, než se na první pohled zdálo. Cestka stoupala a klesala, klikatila se a, jakoby, nikde nekončila. Po asi několika kilometrech chlapci rozhodli, že se utáboří. Darren chtěl zase pokračovat, prý nepřítele alespoň večer překvapí. Will mu to vyvrátil tím, že TADY by měli večer rozhodně nevýhodu…
"…A navíc, uvnitř by to pro TEBE bylo mnohem horší."
Darren se nechápavě podíval.
William se pousmál a ukázal na cestu uvnitř jeskyně, která vedla k hradu. Uprostřed cesty stáli dva duchové - ženy. Vypadali jako služebné. Bavili se spolu a vetřelcům vůbec nevěnovali pozornost.Darren vytřeštil oči a pomalu s začal natahovat pro kuši, kterou měl na lovení démonů. William si toho všiml a včas jej zadržel.
"Nic nám neudělají. Nebudou si nás vůbec všímat, když je necháme na pokoji. Jsou to jen duše, které tady zemřeli. Nech je být."
"Ty si vážně myslíš, že tady budu spát, když se tady promenáduje tohle?!"
William se jen zasmál a přikývl. Darren hledal pomoc u Erika, ale ten se taky jen zasmál a popřál mu PĚKNOU noc. Chudák Darren se bude muset smířit s tím, že tady zůstane.
William měl pravdu. Duchové si jich v podstatě vůbec nevšímali. A když si jich náhodou všimli, jen mluvili, nikdy se nepřiblížili.
"Tady je to na zbláznění!" zabědoval si Darren, když už dobrou hodinu mu některý z mrtvých sluhů nabízel víno.
Williama a Erika to už donutilo k smíchu. Jakoby duchové vycítili, že se jich Darren bojí víc, než Erik s Williamem dohromady, a záměrně otravovali jen jeho.
"Nemusíš se jich bát," začal Erik.
"Já se jich nebojím! Ale co když nějakýmu z nich rupne v bedně a nějakým způsobem na nás zaútočí? Co pak? Když mi sem postavíš démona do půl minuty je po něm, ale tímhle," ukázal na duchy. "Moje šipky jen proletí."
William se pousmál a chtěl něco říct, ale na cestě se začala rýsovat něčí postava. Kluci si okamžitě vzali zbraně a namířili je směrem k postavě. Čekali. William nedělal nic. Jen čekal a…doufal. Postava se přibližoval. Darren zamířil a odjistil šipku. William už věděl, co se děje a kuši mu obrátil, hrotem k zemi. Nemusí se bát. Postava se zastavila tak 5 metrů před nimi. Byla to nějaká dívka. Vypadala mladě - tak na 17 maximálně. Hnědé, jemně vlnité vlasy měla rozpuštěné. Délkou ji sahaly pod pas. Šaty měla bílé, dlouhé až na zem.
