close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nikdy nekončící svár?

30. prosince 2014 v 11:00 | Raven |  Jednodílné povídky
Běželi jsme dlouhou, kamennou chodbou a hledali jsme dveře. Já, Jake a Myra. Myra je valkýra. Kdysi jsme ji s Jakem zachránili. Byla tenkrát zraněná a my se o ni postarali. Spřátelili jsme se a ona nám teď pomáhá. Vždy, když potřebujeme, z čista jasna se objeví a je nám vždy nápomocná. Její Zbraně a způsob boje je opravdu působivý…
A Jake…Jake je můj…přítel. Je to démon. Známe se už delší dobu. Vlastně, on mě kdysi taky zachránil. Tenkrát bych tam zemřela, kdyby nepřišel. Už tenkrát se mi líbil. Vysoký, tmavovlasý, vypracovaná postava…komu by se nelíbil, že? A já jsem…no, řekněme, že můj příběh je komplikovanější, a že moje moc je, měnit se ve vlka. Ne obyčejného. I Když stojí na všech čtyřech je vysoký jako člověk. A taky zbraně. Umím dost dobře ovládat vše, co je jen trochu ostré…
Dveře. Dostali jsme se ke dveřím. Tohohle démona sledujeme už týden. Zabil už tři lidi. Teď je s ním amen. Dveře byly obrovské. Mohly mít několik metrů a byly zdobeny nějakými ornamenty.
"Ale jak se tam dostanem?" zeptala se Myra.
Teď jsem si všimla, že dveře jsou zamčené. No jo…máme problém.
Jake se na zámek podíval. Chvíli si jej prohlížel a pak se ho vzal do dlaně. Jeho moc je úžasná. Ovládá oheň, takže do minuty bylo po zámku. A my mohli projít dál. Dveře jsme otevřeli a běželi jsme dál. Zanedlouho jsme dorazili k místnůstce, ve které se démon ukrýval. Jenže tam nebyl sám. Uprostřed místnosti ležela dívka. Bledá a docela hezká. Byla tak v našem věku. Měla dlouhé blond vlasy a na sobě šaty. S tím démonem to musíme vyřídit rychle. Musíme ji odtud dostat. Usmála jsem se. Už dlouho jsem s nikým nebojovala. Poslala jsem Jakea a Myru k té dívce, ať se o ni postarají, a já si vezmu toho démona…
Nebojovala jsem s ním dlouho, byl slabý. Po boji jsme se vrátila zpět za ostatními.
"Jak je jí?"
"Nevypadá to, že by jí něco bylo. Spíš je jen hodně vyčerpaná a taky je trochu potlučená. Asi se odtud snažila nějak dostat."
Chtěla jsem něco říct, ale ta dívka se pohnula a pak pomalu otevřela oči. Jake nad ní byl skloněný a prohlížel ji. Ona se na něj podívala a pak ho jemně políbila. Ona se líbá s MÝM klukem! Ten polibek trval snad sekundu a pak zase omdlela. Já jsem sice byla vzteky bez sebe, ale navenek jsem nic nedala znát. Snad. Myra mi položila ruku na rameno. Zatím jsem jen stála a dívala jsem se na Jakea, jak ji zvedá.
"Last, vypadá to,….." já se na ni otočila. Z mého "milého" pohledu pochopila, že jestli nechce skončit na cáry má mlčet. Klidila se dál s omluvným, a hlavně pokorným, pohledem. Jake ji zatím donesl k nám. Podívala jsem se na ni. Šokovaný pohled. Tak TOTO ke mně nenoste na blíž, než na 5 metrů.
"Um… nepůjdem?" zeptala se opatrně Myra.
Podívala jsem se na ni a přikývla jsem.
"Tak to teda NE! TOHLE si odneseš tam, odkud si to vzal!!!"
"Ale Last… " snažil se Jake.
"NE!"
"Myra tu nezůstává. Na Noc se vrací tam, odkud pochází a já si ji domu vzít nemůžu, to přece víš, ne? To ji máme nechat na ulici? Takhle? "
"Jo."
"Odkdy si tak nepřátelská?"
"Od tý doby, co jí do domu neseš konkurenci…" přimíchala se do rozhovoru Myra.
V ten moment se jí můj nůž zabodl ani ne dva centimetry od hlavy. Nasucho polkla pomalu se od nože odsunula.
"Já mizím. Ať zabije tebe, ne mě."
"Tak to ti pěkně děkuju," opáčil ironicky Jake.
Myra se na něj jen omluvně a soucitně pousmála a pak zmizela. Já se mezitím zavřela vedle v pokoji a nadávala jsem sama sobě, že to dávám tak znát. Vždyť on za to nemohl, tak proč se zlobím na něj…? Jake Blondýnu mezitím položil na pohovku a pak šel za mnou.
"Proč ji tady nechceš? Myra ti nevadila…"
"Nemám ji ráda," odsekla jsem.
Jake si mě prohlédl. Pak se pousmál. "Ty žárlíš," řekl s úsměvem.
"Já nežárlím!" vyštěkla jsem.
Moje prudká reakce ho v tomhle ještě víc utvrdila. Super. Díval se na mě a stále víc se usmíval. Když už jsem ten pohled nemohla vydržet, Měl pravdu…, obrátila jsem se a chtěla jsem odejít. Zadržel mě. Chytil mě za ruku a přitáhl mě k sobě.
"Last, já tě miluju. Nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo…"
"Tak si odnes Blondýnu," skočila jsem mu do řeči.
"Last…" udělal na mě ten svůj prosebném kukuč, kterýmu prostě nejde odolat. Chvíli jsem se na něj vzdorovitě dívala, pak jsem to vzdala. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník a povzdechla jsem si. "Proč ti to vždycky vyjde?"
Neodpověděl mi. Jen se usmál, objal mě a políbil mě na krk.
Znovu jsem si povzdechla. " Jdu udělat něco k jídlu, ať nemá hlad až se vzbudí."
Prošla jsem místností a vešla jsem do obýváku, kde Blondýna ležela. Podívala jsem se na ni. Zase jsem cítila nenávist. Setřepala jsem ze sebe tyhle pocity a pokračovala jsem do kuchyně. Uvařila jsem polívku. To jí bude prozatím stačit. Nemohla jsem si pomoct… Jake nechvíli odešel. Prý se za půl hodiny vrátí. Mám na ní být prý hodná…. Jistě …
Stála jsem u dveří místnosti a opírala jsem se o stěnu, když se Blondýna začala probouzet.
"Ale, už jsme vzhůru? Nějak brzo - jsou dvě hodiny odpoledne."
Podívala se na mě stejně, jako já na ni, když jsme ji odnášeli z doupěte toho démona. S údivem a nenávistí. Pousmála jsem se.
"Uvařila jsem polívku - česnečka," oznámila jsem s úsměvem a nabídla jsem ji talíř.
Podívala se na mě ještě nenávistněji a chtěla něco říct, ale nestihla to. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Jake. Trochu jsem se stáhla. Nemusí vědět, že provokuju. Podívala se na něj, a pak se podívala na mě. Z toho pohledu se dala vyčíst výzva. Provokuješ ty - budu provokovat já. Která vyhraje?
Obrátila se na něj. "Takže, ty budeš můj zachránce, že?" usmála se na něj.
Přikývnul. Pak se s ní začal bavit. Blondýna se prý jmenuje Anne. Blondýna na ni sedělo víc. Celou dobu mu věnovala okouzlující úsměvy a svůdný pohledy … a ten BLBEC se klidně nechal takhle svádět!
"Je ti už líp?" zeptal se, když se spolu bavili asi 10 minut.
"Teď už jo," usmála se.
Tohle nejde sledovat! Sebrala jsem se a šla jsem ke dveřím. Jake se otočil, ale než se stihl zeptat, řekla jsem, že si jdu zaběhat.
2 hodiny. 2 hodiny jsem běhala po lese bez zastavení. Provětrala jsem si hlavu. Když jsem se vrátila, viděla jsem na pohovce sedět Anne a Jakea, jak mě vyhlíží z okna.
"Takhle dlouho si nikdy neběhala. Měl jsem o tebe strach…"
Blondýna se na mě dívala stylem: já ne.
"Potřebovala jsem přemýšlet. Počkáš chvíli, chtěla bych se osprchovat."
Usmál se na mě a přikývl. Vzala jsem si ručník a šla jsem do sprchy. Když jsem se osprchovala vyšla jsem ven v kalhotách a tričku na ramínka. Vlasy jsem měla zabalené v ručníku a sušila jsem je. V obýváku jsem se rozhlédla, ale Jake nikde. Málem jsem myslela, že se budu muset zeptat Blondýny…
"Něco tady smrdí, jako mokrej pes," utrousila Blondýna.
"Ty…!" Ne. Klid. Ovládej se.
Ovládla jsem svoje pocity, a odešla jsem do ložnice. Zamřela jsem dveře a mohla jsem se v klidu vyvztekat…
Doslova jsem s sebou praštila na postel a snažila jsem se trochu uklidnit.
Hlavně klid. "Bože dej mi trpělivost, abych to tady s ní vydržela. A hlavně mi prosím tě nedávej sílu protože bych ji musela zabít!" vyštěkla jsem.
Uslyšela jsem za sebou smích tak jsem zvedla hlavu. Ve dveřích stál Jake. Očividně ho baví sledovat, jak se vztekám.
"Myslela jsem, že si odešel…"
"Říkal jsem, že počkám. Tví chlupatí kamarádi (myslí tím vlky z lesa) tě přišli pozdravit, poslala jsem je zpátky do lesa. Přijdou k večeru. A co tady, prosím tě, vyvádíš?"
Chráním Blondýnu před. Kdybych u ní byla blízko, musela bych ji zabít!
"Vůbec nic," usměju se. Nevěřil mi, ale to nevadí.
Jake s námi zůstal až do večera. Potom musel domů.
"Buď milá," poprosil, než odešel.
Pokývala jsem hlavou takovým tím stylem: jistěže, a políbila jsem ho. Zanedlouho jsem šla spát, protože jsem taky byla unavená. Myslela jsem si, že mě Blondýna večer probudí, vystraší nebo něco, ale nic. Před spaním mě dokonce potěšila myšlenka, že moje krev je pro ni jedovatá, a že by na to mohla zapomenout.
Ráno jsem se probudila kolem deseti hodin. Takhle dlouho jsem už dávno nespala.
"Nějak odpočatá…" poznamenala Anne, když mě po ránu viděla takhle.
"Já jsem vyspaná. Nepotřebuju lítat po večerech venku."
"Kdo říká, že jsem byla venku? Třeba jsem byla s někým."
Mou pozornost tak lehce neupoutáš.
"Démoni jsou jako lidé. Dají se stejně lehce oklamat…"
To už je moc.
"Nech ho napakuji!"
Se zájmem a hlavně vítězoslavně se na mě podívala.
"Nechci, aby skončil jako tvoje potrava."
"Kdo mluvil o potravě? Byla by škoda ho jen tak zabít a …."
"Tak dost!"
Tohle přehnala. Proměnila jsem se. Skočila jsem na pohovku, kde ležela. Za normálních okolností bych ji na pohovku srazila, ale ona se mi v rychlosti vyrovnala. Seskočila z ní. Provokativně se usmála. V koutcích úst se jí třpytily dva tesáky. Zavrčela jsem na ni a…
"Last!"
Ohlédla jsem se směrem ke dveřím, odkud hlas vyšel. Byl to Jake. Nevím, jak se sem dostal ani jak tohle tušil, ale byl tu. Otočila jsem se zpátky na Anne. Nechtěla jsem ji nechat jít tak snadno.
"Last…" oslovil mě jemně.
Zase jsem já ta špatná! Otočila jsem se a přeběhla jsem z obýváku do ložnice. Tam jsem se vrátila do své lidské podoby. Zanedlouho za mnou přišel Jake.
"Last, co to vyvádíš? Proč si ji napadla? Co ti na ni tak vadí?"
Já už to nevydržím…
Ty to vážně nevidíš?!"
Nechápavě se na mě díval.
"Je to přirozené…"
"Co je přirozené?"
"Je to upírka!"
Tohle ho trochu překvapilo, nevěděl to, ale pořád se díval nechápavě.
" Furt nic? Já jsem něco, jako vlkodlak. Ona je upír. Nikdy si neslyšel o válce mezi upíry a vlkodlaky?!"
Teď mu to docvaklo.
"Lust, kdyby si mi to řekla…"
"Kdyby neprovokovala snesla bych se s ní," odsekla jsem.
"Provokovala? Co se stalo?"
"Nech to plavat," usmála jsem se.
Chtěl ještě něco říct, bůh ví, jak dlouho by to ze mě páčil, ale přišla mu zpráva. Myra - prý s ním musí mluvit. Rozloučil se se mnou, slíbil, že přejde hned, jak bude moct, a odešel.
Nebylo co dělat. Blondýnu jsem zrovna netoužila vidět, tak jsem si lehla na postel a četla jsem si. Četla jsem si asi hodinu, když jsem z obýváku uslyšela nějaké zvuky. Moje první myšlenka byla, že tam Blondýna dělá něco nekalého, ale nedalo mi to a šla jsem se tam podívat. Když jsem vešla ucítila jsem … sílu. Anne byla slabá a nemohla ji použít moc. Nevím, jak zjistil kde ji najde, ale byl tu ten démon, před kterým jsme ji zachránili. Stál naproti ní. Natáhl ruku a chtěl seslat jedno ze svých "kouzel". Než ale stačil cokoliv udělat vrhla jsem po něm jedním ze svých nožů. Schytal to přímo do předloktí. Ani si nevšiml, že je tu někdo jiný, než Anne a on.
"Myslela jsem, že si mrtvý."
"To budeš ty," odsekl a rozběhl se ke mně.
Pousmála jsem se. Tak fajn. Vytáhla jsem další z nožů a začala jsem s ním bojovat. Když jsem s ním bojovala asi deset minut, začínalo to být zlý. Předtím "po něm" bylo hned. Dlouhý boj vždycky unavuje… Zamyslela jsem se a to jsem neměla dělat. Zakopla jsem o kus nábytku a sletěla jsem na zem. Nestačila jsem se zvednout. Nestačila jsem ani zareagovat. V momentě stál u mě a zubil se na mě. Teď je po mě. Napřáhl se a chtěl mě zabít. V hlavě už jsem měla ten moment, když mě zabíjel. Viděla jsem to naprosto přesně. Jaké bylo mé překvapení, když se nic nedělo. Anne ho spoutala svou mocí. Neudrží ho dlouho, ale já jsem mohla zareagovat. Tentokrát jsem ho vážně zničila.
"Proč si mě zachránila?" zeptala jsem se, když jsme se trochu vzpamatovaly z útoku.
"Dlužila jsem ti to."
"Jake tě zachránil, ne já."
"Proč si myslíš, že bych ho nechala, aby tě zabil?"
Tahle otázka mě překvapila. "No…nesnášíš mě…."
"Děláš, jakoby si mě TY měla ráda," odsekla ironicky.
Obě jsme se zasmály.
Jake se vrátil kolem 3 hodin. Všiml si, že se tu bojovalo. Navíc, když nás neviděl vyděsil se, co se tu stalo. Ulevilo se mu, ale zároveň se trochu vyděsil =D, když nás našel v záchvatech smíchu. Nečekal, že by jsme si kdy takhle mohly rozumět. Já vlastně taky ne a o Anne ani nemluvě. Byla to vlastně fajn holka. Teď je moje nejlepší kamarádka. Válka mezi upíry a vlkodlaky trvá už moc dlouho. Vlastně se ani neví, kdo ji začal, ale to je stejně jedno. Já mezi upíry našla svou nejlepší kamarádku. Náš původ z nás nedělá to, kým jsme, ale to,čím jsme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama