Již třetím dnem jezdím po lesích jak idiot na koni a hledám draka.
Ve své zemi jsem šampiónem v lovení medvědů a jsem díky tomu dosti při penězích. Když mi ale přišel dopis od krále ze vzdáleného království s nabídkou, protočily se mi panenky.
Za zabití jediného draka mi nabízel peněz víc, než bych vydělal za celý život, a jak už jsem říkal, špatně si nežiju.
Okamžitě jsem se za ním tedy rozjel a sepsal s ním dohodu. Ptám se ho:
"Proč ho vlastně mám zabít? Dá se snad jíst?"
"Proboha.." odvětí král, "ten drak mi každý měsíc sní pět až šest myslivců, o jejich psech ani nemluvě! A vy jste vyhlášený zabiják, tak co, plácnem si?"
No a tak tu jezdím a hledám draka. Již první den mi došla voda, dva dny piji jen víno. Možná proto jsem ještě žádného draka nenašel.
Slunce se začíná blížit k obzoru, ale stále je světla dosti když najednou se mi nad hlavou mihne stín. Když vzhlédnu, nikde nic.
Doopravdy jsem žádného draka ještě nikdy neviděl, u nás v zemi nejsou, a ti, kteří nějakého viděli již nejsou živi.
Za sebou uslyším šelest.
Otočím se, nic se neděje, nikde nic. Zavane vítr a pročeše koruny stromů.
Z korun vzlétnou desítky ptáků nejrůznějších druhů.
Než se stačím otočit zpátky před sebe, můj kůň se postaví na zadní, vší silou zařehtá a já už padám na zem a snažím se uniknout udusání vyděšeného koně. Místo aby se uklidnil se rozběhne kamsi do lesa jako by mu za patami hořelo.
Teď až si všimnu sedmimetrového monstra stojícího přede mnou.
Okamžitě vstávám a tasím meč, v tu chvíli se ke mně monstrum přiblíží, přičemž já zkoprním hrůzou.
Vypadá to že ke mně čichá, pak otvírá tlamu čímž mi ukáže dvě řady zubů velkých jako dlaň i s prsty a vydá ze sebe ohromný řev připomínající napůl řev tygra a krákání vrány.
Je to nejhlasitější zvuk co jsem kdy slyšel a čtyři vteřiny od začátku jeho řvaní přijdu o sluch.
Ucítím něco teplého na noze. Pomočil jsem se.
Nasucho polknu a nezbývá nic jiného než vyrazit do akce. Vyběhnu přímo proti němu, udělám rychlou kličku okolo jeho hlavy, zamířím mečem přímo pod jeho krk a... najednou letím vzduchem, řvu a přitom nic neslyším, z očí mi tečou slzy které ani nevnímám.
Dopadnu tvrdě na pařez a v puse ucítím železitou pachuť.
Protože už nemůžu spoléhat na sluch, rychle se otočím. Nikde nic. Ani větvička se nepohne.
Potichu (alespoň doufám) se plazím směrem od monstra a přitom cítím řezavou bolest u žeber. To stvoření mně jen tak odrazilo čumákem a přitom mi zlomilo nějaké to žebro.
Plazím se dál a už se ani neotáčím, jediné na co myslím je ať jsem co nejrychleji pryč, když mně něco zapálí na noze, a najednou jsem zase ve vzduchu. Ach proboha ta věc mně drží v zubech moje noha, moje noha šílená bolest, přišel jsem o sluch ale najednou mi začne pískat v uších a před očima se mi rozlévá černá barva a padám k zemi moje noha, moje noha........................
Z bezvědomí mně probudí neskutečná bolest v zádech a okamžitě mně vrátí do reality. Když otevřu oči, okamžitě mi do nich steče krev.
Ležím na břichu a on mně teď nejspíš žere. Pootočím hlavou a potvrdí se mi má domněnka. Když uvidí, že se stále ještě hýbu, chytne mně za trup mezi čelisti a začne se mnou zuřivě lomcovat jako vzteklý pes. Bolest už je opravdu k nevydržení a najednou tma."
Dvě hodiny po pozření Kazimíra drak zemřel na otravu alkoholem.